Alfa křesťan – 1. díl
Jak poznat kult osobnosti?
Kult lze většinou poznat jednoduše, možná si vybavíte například kult Jima Jonese (People´s Temple) nebo skupinu Waco Davida Koreshe, či Texas (Davidiáni). Tyto kulty jen tak nepřehlédnete, jelikož jejich učení o konci světa a hromadná úmrtí plní noviny. Ne vždy lze kult však poznat takto jednoduše. Když lidé o náboženské skupině hovoří jako o „kultu“, zpravidla se jedná o jednu z těchto dvou skupin:
Kult (1) – heretická teologie odchylující se od podstaty ortodoxního proudu daného náboženství. Tyto kulty vychází z nějaké rodiny náboženství. Např. Mormoni, Svědkovi Jehovovi jsou kulty, jelikož se odchylují od křesťanské rodiny náboženství.
Kult (2) – nebezpečné praktiky autoritářského a manipulativního vedení, společenská izolace, zneužívání, výhružky, vydírání, ovládání, kontrola, atp. Tyto skupiny můžou, ale nemusí být součástí nějaké rodiny náboženství.
Tento článek je o kultech osobnosti a ty spadají do druhého typu. Kulty osobnosti mohou mít vybroušené učení v perfektním souladu s naukami Krista, korektní vyznání, modlitby, liturgii atp. Jsou ale také nebezpečné, jelikož se zakládají na silném vůdcovském modelu nějaké osoby. Fakt, že daná konkrétní osoba má všechny ostatní naprosto v malíku, může snadno zavdat příčinu podloudnému a manipulativnímu jednání. Dominantní osobě mizí z cesty překážky, takže si může vždy prosadit svou. Zde je pár znaků, na základě kterých můžete rozlišit, zda jste ve zdravé církvi, či součástí kultu osobnosti.
12 Znaků kultu osobnosti
1. Tváří církve je jediný charismatický vedoucí
Kulty osobnosti bývají vystaveny kolem jedné konkrétní osoby, která mívá jistou podmanivou, magnetizující osobnost. Když tato osoba promluví, všichni poslouchají. Nazývejme tuto osobu „Alfa“. Alfa mívá společenskou a extrovertní povahu, jeho hnací silou je respekt a obdiv (nebo strach) druhých lidí. Je charismatický ve smyslu přesvědčovacích schopností a vlivu. Bývá přirozeným vůdcem, strhne s sebou dav, kamkoliv se vydá. Někdy bývá charismatickým i ve smyslu duchovních darů (jazyky, proroctví, vize, mystika), ale není tomu tak vždy. Mějte na paměti, že na tom být vůdčí charismatickou osobností není nic špatného. Samotná skutečnost, že někdo má v církvi obrovskou společenskou moc, neznamená, že tuto moc také zneužívá. Čím více moci však lidé mají, tím obtížnější bývá ji nezneužít, obzvláště pak, nemusí-li se nikomu zodpovídat (viz bod 8 – Nikomu se nezodpovídá). Pamatuj tedy: „moc kazí charakter a absolutní moc kazí charakter absolutně.“ To je důvodem, proč ve středu kultu osobnosti stojí vždy silná osobnost.
2. Vedoucí je narcistou
Alfa nemá jen charismatické vůdčí schopnosti, ale také veliké ego. Tím nemyslím jen sebejistotu a suverénnost. Myslím tím patologický narcisismus. Veškerou společenskou dynamiku chápe konkurenčně, jako jednu velkou hru s nulovým součtem a jeho cílem je být vždy na vítězné straně (co jeden hráč získá, druhý ztrácí, takže spolupráce v těchto konfliktech nemá smysl – vyhrát může jen jeden a ten bere vše). Alfa má pozoruhodné schopnosti manipulovat a směřovat společenskou dynamiku tak, aby si vytvořil spojence, případně umlčel a odřízl ty, kdo s ním nesouhlasí. Ego Alfy je příliš křehké, aby mohl tolerovat někoho, kdo sice říká pravdu, ale nesouhlasí s tím, jak situaci vidí on. Přijde mu to stejné, jako kdyby měl do své jednotky naverbovat nepřátelského špeha či měl do vlastního týmu přizvat protihráče. Ať už si to Alfa přiznává nebo ne, touží po publiku vyjadřujícím souhlas. Když někdo vyjadřuje nesouhlas, Alfa se uráží a propadá v bouřlivý vztek, naštvanost, která pro nesouhlasící osobu může mít brutální následky. (viz bod 5 – Mstivá kázeň)
Narcisismus je v západní kultuře poměrně běžný, takže to Alfě může přirozeně procházet. Máme tendenci odměňovat sebevědomé a dynamické osobnosti vysokými posty a vůdčími rolemi. Narcisté toho zneužívají. Jsou experty na honosné proslovy, důležité vystupování a vyzdvihování svých zásluh. Narcistický Alfa bývá nesmírně hrdý na své schopnosti, na to, že je to právě On, kdo dokáže druhé směřovat a má vizi pro církev, atp. Chybí mu ovšem pokora, vyzrálost a pocit emocionálního bezpečí, aby se mohl bezpečně opírat jen o své charakterové ctnosti. Alfa druhé objektivizuje. Alfa se sice možná chová, jako že si druhých váží víc než sám sebe dle Filipským 2:3, ale ve skutečnosti to jen předstírá. Ve skutečnosti vidí druhé, jako potravu pro vlastní ego.
3. Autoritářský model vedení
Jelikož moc pramení od Alfy, je Alfa i jejím zdrojem pro ostatní v církvi. Alfa deleguje menší pravomoci na druhé lidi (většinou méně podstatné věci, které ho tolik nezajímají). Jakmile však jde o významná rozhodnutí o směru církve, významných událostech, pravidla členství, církevní řád a zejména finance, Alfa sedí vždy v čele stolu. Alfa si dokáže svou autoritu prosazovat natvrdo i nepřímo, manipulativně, záludně. To mu totiž umožňuje prosadit si nenápadně svou a přitom to vypadá jako týmová práce a skupinové rozhodnutí.
Kvůli autoritářské úloze Alfy je kázeň v církvi vymáhána většinou přímo jím. Někdy sice přenáší rozsuzovací pravomoci na druhé, tak jak to předepisuje například Matouš 18:15-17, povětšinou však vynáší konečný verdikt jako nějaký monarcha sám. Může se odvolávat na starší či jiné vedoucí, ale pokud jsou pouhými „kývači“ (viz bod 4 – Kývači) a On je tím, kdo jim „skutečnosti“ k posouzení prezentuje, stejně si nakonec zajistí výsledek, jaký potřebuje.
Zdroj:
Is Your Church a Personality Cult?
