Duchovní veksláci, aneb desátky v devadesátkách
Je pozoruhodné, jak u nás v posledních padesáti letech náboženské dění kopíruje dění v ekonomice. Zatímco západ zažíval v 70. letech boom esoteriky s nepřeberným množstvím exoticky vypadajících slátanin, u nás byl v nabídce jen marxismus-leninismus, tradiční katolicismus nebo do jedné církve sloučený evangelikalismus. Podobně jako západní zboží se k nám skrze lidi, kteří byli ve správný čas na správném místě, dostávali i knížky Prince, Sumralla a Hagina. Lidé, kteří měli k této literatuře přístup, se rychle stali velice oblíbenými u nemalé části místních věřících.
Pak přišel rok 1989 a marxismus-leninismus už nebyl „jedinou pravdou“, s nadsázkou by se dalo říct, že došlo k privatizaci světonázoru. Ani náboženské prostředí se neubránilo importu otřepaných podvodných schémat, nejvíce se asi dařilo evangeliu prosperity a uzdravovacím shromážděním. Řada lidí využila vliv získaný pašováním literatury v minulosti a místní věřící, a dokonce i spousta do té doby nevěřících, zatoužila po zakázaném ovoci.
S lidmi, kteří kázali cokoliv, co se jim zrovna hodilo do krámu, a přišli si tím na nemalé peníze, se roztrhl pytel. Přestože se na toto období často vzpomíná jako na veliké probuzení, skutečnost byla mnohem méně idylická. Nikdo už dnes přesně neví, kolik lidí přišlo o úspory a kolik lidí přišlo k těžké újmě na zdraví kvůli naivní důvěře v „duchovní obdarování“ kazatelů. Konkurence navíc byla veliká, pastoři si vzájemně šli po krku a nejrůznějšími intriky se snažili přetáhnout ovečky ostatních.
To už ale odvál čas. Podobně, jako jsou dnes největší šmejdi ekonomické transformace předkládání jako vzor úspěšného self-made mana, jsou i výše zmínění šarlatáni předkládáni jako vzor oddaných Božích služebníků.
