Co Ježíš učil o Pekle (1)
Úvod | Gary Amirault
Staří řečtí a římští básníci, filozofové a státníci jako Seneca, Polybius, Strabón, Platón, Plútarchos, Timaeus Locrus, Chrysippus a Livius nám říkají, že vymysleli báje o pekle „Protože je lid věčně nestálý, plný bezprávných tužeb, nerozumných vášní a násilí, není jiného způsobu, jak ho udržet v pořádku, než strachem a hrůzou z neviditelného světa.“
Západní tradici pekla věčného trestu pro bezbožné / zločince můžeme vidět v desítkách tisíc protestantských denominací vycházejících především z římského katolicismu. Římský katolicismus převzal své mýty o pekle od Římanů, Řeků a Židů, kteří je zase převzali od starých Egypťanů a Babyloňanů. Pokud je tedy peklo věčného trestu mýtus vymyšlený lidmi toužícími po moci, kteří se snaží ovládat masy, jak se tato myšlenka vůbec dostala do Bible? Běžně se učí a „masy“ jsou přesvědčovány o tom, že Ježíš mluvil více o pekle než o nebi. Je to pravda? Nebo je to další z pohádkových příběhů, kterými jsou krmeny lidé, aby byly udrženi v nevědomosti? Studium tohoto lidského výmyslu vyžaduje stovky stran. Níže je uveden krátký článek Sama G. Dawsona, který se soustředí na anglické slovo Hell a hebrejská a řecká slova, která se za ním skrývají v našich tradičních překladech Bible. (Šeol, Hádes, Gehenna, Tartar) Možná je ve vašem životě čas na to, abyste „studovali, abyste se ukázali jako osvědčení“. (2 Tim 2,15)
Co Ježíš učil o Pekle | Samuel G. Dawson
Byl jsem rozhořčen, když před několika lety, jeden volající posluchač rozhlasového pořadu, který jsem vedl, pronesl slova, že peklo vymysleli katoličtí teologové. Znepokojen jeho nahodilým používáním Písma jsem jeho i posluchače upozornil, že peklo nemůže být něco, co si vymysleli katoličtí teologové, protože o něm mluvil Ježíš. Důrazně jsem přečetl některé pasáže, kde o tom Ježíš mluví, a dospěl jsem k závěru, že peklo nemůže být výmyslem odpadlé církve.
Nyní jsem přesvědčen, že ačkoli západní pojetí pekla, které se vyskytuje ve většině křesťanských denominací, pochází především z římského katolicismu, kořeny této nauky sahají mnohem hlouběji. Žádné z našich pojetí pekla však nelze nalézt v učení Ježíše Krista! Cílem této studie je stručně analyzovat Ježíšovo učení o pekle (správněji gehenna, řecké slovo, kterým se peklo označuje) a zjistit, zda v něm mají tyto populární koncepty oporu.
Na úvod prosím o otevřenou mysl. Pokud se snažíme o otevřenou mysl a chceme skutečně poznat, co Bible učí, pomůže nám v našem hledání následující citát:
Křesťanský život nezačínáme tím, že bychom si víru sami vytvořili; zprostředkovává nám ji křesťanská tradice v podobě kázání, knih a zavedených vzorců církevního života a společenství. Bibli čteme ve světle toho, co jsme se z těchto zdrojů naučili; k Písmu přistupujeme s myslí již zformovanou množstvím přijatých názorů a stanovisek, s nimiž jsme přišli do styku jak v církvi, tak ve světě. Je snadné si neuvědomit, že se tak stalo; je těžké si vůbec začít uvědomovat, jak hluboce nás tradice v tomto smyslu formovala. Je nám však zakázáno nechat se zotročit lidskou tradicí, ať už světskou, nebo křesťanskou, ať už jde o tradici „katolickou“, „kritickou“ nebo „ekumenickou“. Nikdy nesmíme předpokládat naprostou správnost svých vlastních zavedených způsobů myšlení a praxe a vymlouvat se na povinnost zkoušet je a reformovat Písmem. (J. I. Packer, „Fundamentalism“ and the Word of God Grand Rapids, MI: William B. Eerdmans Publishing Co., 1958], str. 69-70.)
Packer samozřejmě jen připomíná biblický příkaz zkoušet vše, co je nám předkládáno k věření. Například ve 2. Kor 13,5 Pavel Korinťanům říká: „zkoumejte sami sebe, zda jste ve víře, vyzkoušejte sami sebe.“
Podobně v Ef 5,8-10 Pavel přikázal efezským křesťanům, aby se takovým zkoušením zabývali: „Vždyť jste kdysi byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu, choďte jako děti světla a zkoušejte, co je Pánu milé.“
V novozákonní době byl člověk Kristovým učedníkem tehdy, když byl ochoten zkoumat sám sebe, své přesvědčení a vše, co přijímal pro svou víru jako dítě světla. Nic menšího se od nás nevyžaduje ani dnes.
Peklo vs. Šeol a Hádes
Nejprve začneme tím, že odstraníme problém, který do této studie vnesl překlad Bible podle krále Jakuba tím, že nevybíravě překládal tři různá slova v Bibli jako peklo: šeol, hádes a gehenna.
Sheol se používá pro neviditelné / nespatřitelné (místo)
Ve Starém zákoně je slovo, které je ve verzi krále Jakuba přeloženo jako peklo, šeol, slovo, jehož základní význam je „neviditelný / nespatřitelný“. Verze krále Jakuba 31x překládá slovo sheol jako „peklo“, 31x jako „hrob“ (protože někdo v hrobě je neviditelný / nespatřitelný) a 3x jako „jáma“.
Ve Starém zákoně však šeol neznamenal výhradně místo trestu, neboť v něm byl věrný Jákob (Gn 37,35; 42,38; 44,29.31). Toužil po něm i spravedlivý Job v Job 14,13. David mluvil o odchodu do šeolu v Ž 49,15 a Ježíš tam přímo šel, Ž 16,10 a Sk 2,24-31. Ve všech těchto případech byli tito lidé „neviditelní“, protože byli mrtví.
Šeol se používá pro soudy národů
Bible mnohokrát používá slovo šeol jako soud národů, tj. o zániku národa. V Iz 14,13.15 Izajáš říká, že Babylon půjde do šeolu a zmizí. V Ezech. 26,19-21, Týr tak zmizel v šeolu. Podobně v Novém zákoně, v Mt 11,23; 12,41; L 10,15 a 11,29-32, Ježíš řekl, že Kafarnaum tak zmizí. Tyto národy a města neodešly na konkrétní místo, ale měly zmizet, což se také stalo. Byla zničena. Slovo šeol se tedy běžně ve Starém i Novém zákoně používá pro soudy národů.
Hádes se používá pro cokoli neviditelného
Novozákonním ekvivalentem slova šeol je slovo hádes. Vyskytuje se pouze 11x. Stejně jako jeho synonymum šeol jej King James Version překládá slovem „peklo“. Správný překlad je však hádes neboli neviditelné. Bible nepoužívá hádes výhradně pro místo trestu. Lukáš 16 tam zobrazuje spravedlivého Lazara. Skutky 2,27-31 říkají, že tam šel Ježíš. V 1.Kor 15,55 Pavel použil stejné slovo, když řekl: „Ó hrobe, kde je tvé vítězství?“. Ve Zj 1,18 Ježíš řekl, že má klíče od smrti a hádu, tedy od neviditelného, a ve Zj 6,8 smrt a hádes následovaly bílého koně. A konečně ve Zj 20,13-14 se smrt a hádes vzdaly mrtvých, kteří v nich byli, a poté byly uvrženy do ohnivého jezera. Tyto verše ilustrují, že hádes označuje vše, co je neviditelné / nespatřitelné.
Hádes se používá pro soudy národů
Stejně jako jeho průvodní slovo ve Starém zákoně se i hádes v Novém zákoně zřetelně používal ve spojení se soudy národů. V Mt 11,23 a Lk 10,15 Ježíš řekl, že Kafarnaum sestoupí do hádu, tj. že zmizí. V Mt 12,41 a Lk 11,29-32 Ježíš řekl, že jeho generace Židů padne.
O hádu v řecké mytologii řekl Edward Fudge:
„V řecké mytologii byl Hádes bohem podsvětí, poté názvem samotného podsvětí. Cháron převážel duše mrtvých přes řeky Styx nebo Acheron do tohoto příbytku, kde strážný pes Cerberus střežil bránu, aby nikdo nemohl uniknout. Pohanský mýtus obsahoval všechny prvky pro středověkou eschatologii: existovalo příjemné Elysium, ponurý a nešťastný Tartar, a dokonce i Asfodelské pláně, kde mohli bloudit duchové, kteří se nehodili ani do jednoho z výše uvedených… Slovo hádes se dostalo do biblického užívání, když si ho překladatelé Septuaginty vybrali jako symbol hebrejského šeolu, starozákonního pojmu značně odlišného od právě nastíněných pohanských řeckých představ. Také šeol přijímal všechny mrtvé…, ale Starý zákon tam nemá žádné zvláštní rozdělení zahrnující buď trest, nebo odměnu.“
(Edward William Fudge, The Fire That Consumes [Houston: Providential Press, 1982], str. 205.)
Musíme se ujistit, že naše představy o hádu pocházejí z Bible, a ne z řecké mytologie. Nemáme problém používat šeol tak, jak ho používal Starý zákon, nebo hádes tak, jak ho používal Nový zákon. Obojí se týká mrtvých, kteří jsou neviditelní / nespatřitelní, a soudů celých národů.
Tartar je ve verzi krále Jakuba překládán také jako peklo
Ve 2. Petrově 2,4 čteme: „Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temných jeskyní Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu“
2. list Petrův, aby ukázal, že Bůh ví, jak zacházet s neposlušností mezi anděly. Neříká nic o ohni, mukách, bolesti, trestu kohokoli jiného ani o tom, že bude trvat věčně. Prostě se to netýká našeho tématu.
Populární pojetí pekla, které Starý zákon nezná
Než přejdeme k evangelikálnímu učení o pekle, je dobré uvést, že slovo gehenna (také mnohdy chybně překládané jako peklo) se v řeckém Starém zákoně, Septuagintě, nevyskytovalo vůbec. Věnujme několik odstavců tomu, abychom si význam této skutečnosti vyjasnili. V předchozích vydáních tohoto materiálu jsem pouze poznamenal, že významné starozákonní postavy jako David a Abraham tento termín ani jeho ekvivalent nikdy neslyšely. Nikdy jim nehrozilo věčné utrpení v pekle ani neslyšeli nic podobného o dnes tak populárním pojmu. Absence Gehenny ve Starém zákoně je však mnohem závažnějším opomenutím. (Pojmy v této části naznačil Thomas B. Thayer ve svém vydání Origin and History of the Doctrine of Endless Punishment z roku 1855).
Před Mojžíšovým zákonem
Adam a Eva v zahradě
Když Bůh stvořil Adama a Evu v zahradě Eden, nikdy se jim nezmínil o konceptu věčného utrpení. Přečtěte si to sami – prostě to tam není. Nepřipadá vám zvláštní, že když na této planetě začínaly dějiny lidstva, Bůh jim sice vysvětlil, z jakého stromu nemohou jíst, ale rodiče celého lidstva nijak nevaroval před věčným trestem, pokud by v jejich budoucnosti a v budoucnosti všech jejich potomků měla existovat ta možnost, že se tak někdy stane?
Většina z nás si myslí, že věčná muka pohltí naprostou většinu lidstva, téměř všechny potomky Adama a Evy, a přesto tu máme otce, Boha, který své děti nevaroval před potenciální možností toho, co je může potkat. Co byste si mysleli o otci, který by řekl svému malému dítěti, aby nejezdilo na kole po ulici, a pokud to udělá, dostane výprask. On by však také plánoval, že jej bude následujících padesát let opékat nad rozžhaveným ohněm, což by mu ale neřekl. Považovali byste ho za spravedlivého otce, když by své dítě před touto další fází trestu nevaroval? Napadá vás něco, čím byste jeho počínání omluvili nebo obhájili? Adamovi a Evě se však otec celého lidstva nezmínil o mnohem větším trestu, než je smrt, kterou by zemřeli v den, kdy by jedli ze zakázaného stromu. Bylo to snad jen Boží přeřeknutí, že se vůbec nezmínil o nekonečných strašlivých mukách, které čekají naprostou většinu jejich potomků? Ne, Bůh jim oznámil hmatatelný přítomný trest právě v den, kdy se dopustili hříchu: „V den, kdy jej pojíš, jistě zemřeš.“ Zjistili, že odplatou za hřích je smrt.
Kain a Ábel
Podobně je tomu i v případě Kaina a Ábela, tedy v případě vraždy bratra. Nebylo vhodnější situace, kdy mohl Bůh oznámit hrozbu věčných muk Kaina jako varování pro všechna budoucí pokolení. V celém vyprávění však není ani náznak, ani jediné slovo na toto téma. Místo toho je Kainovi řečeno: „A nyní jsi proklet od země… Když budeš obdělávat zemi, nevydá ti od nynějška svou sílu; uprchlíkem a tulákem budeš v zemi.“ A tak se Kainovi dostává odpovědi: „A nyní jsi proklet od země… Když budeš obdělávat zemi, nevydá ti od nynějška svou sílu.“ Kain opět obdržel okamžitý, hmatatelný fyzický trest, který mu byl uložen, a to zcela bez varování před jakýmsi budoucím věčným trápením. Stejně jako Adam ani Kain neslyšel žádné z hrozivých varování hlásaných z kazatelen o ohnivém Božím hněvu, který bude jeho duši trýznit po celou věčnost.
Kdyby nyní Kain dostal od Boha takový trest bez varování, byl by Bůh spravedlivým zákonodárcem a soudcem, aby mu uložil další, nekonečně větší trest bez jakéhokoli varování? V Gn 4,15 Bůh řekl: „Proto kdokoli zabije Kaina, bude na něm vykonána sedminásobná odplata.“ Vidíte? Bůh řekl: „Kdokoli zabije Kaina, bude na něm vykonána sedminásobná odplata.“ A tak se také stalo. Pokud tedy měl Kain bez jakéhokoli varování obdržet věčná ohnivá muka, neměli by ti, kdo ho zabili, obdržet tato nekonečná ohnivá muka sedmkrát?
Nezlehčuji nekonečná muka, jen poukazuji na to, že je pozoruhodné, že Bůh o nich dosud v biblickém příběhu neřekl ani slovo.
Noe a potopa
Když se dostáváme k Noe a potopě, Bůh si všiml, že „každá myšlenka lidského srdce byla neustále jenom zlá“ a že „země byla plná násilí a každé tělo zkazilo svou cestu na zemi“. Pokud ne dříve, nebyl by toto ideální okamžik pro odhalení věčných muk, která čekají téměř všechny obyvatele země? Pokud by nějaké okolnosti opravňovaly k takovému trestu, nebyl by to právě tento čas? Noe, „hlasatel spravedlnosti“, však zlým lidem nevyhrožoval nekonečným mučením. Kdyby varování před takovým trestem sloužilo k odvrácení člověka od jeho zlé cesty, jistě by nebyl vhodnější čas, kdy by to měl zjevit. Není o tom ale ani šuškanda. Místo toho byli lidé zničeni potopou, fyzickým, hmatatelným trestem za svůj hřích, a to bez jakéhokoli varování před nekonečným trápením. Takové varování se neobjevilo ani tehdy, když lidstvo po potopě znovu obývalo zemi. Stačilo jediné Boží slovo a svět se mohl vydat úplně jiným směrem. Překvapivě však žádné takové slovo nepadlo.
Sodoma a Gomora
Můžeme pokračovat v příběhu Sodomy a Gomory, ve fyzickém zničení těchto měst a jejich obyvatel, aniž bychom se zmínili o nekonečných budoucích mukách, která jim pravděpodobně nevědomky hrozila. Co bychom si mysleli, kdyby naše vláda vydala nový zákon, v němž by jako trest byla uvedena obrovská pokuta, a když by se našel viník a tuto pokutu zaplatil, zároveň by si musel odpykat nekonečná muka, před nimiž však občané varováni nebyli? Co je to za soudce, který vysvětluje zákon a oznamuje trest, zatímco pečlivě tají mnohem strašnější odplatu? Co by záleželo na pokutě několika tisíc dolarů v případě, že by měl být také strašlivě a nekonečně mučen? Přesto je rozšířená představa, že Sodomští byli posláni na takový soud.
Mohli bychom si projít vyprávění o stavitelích babylonské věže, o zničení faraona a jeho vojska i o Lotově ženě, a přesto bychom si všimli téhož. Všichni tito lidé obdrželi dočasný fyzický trest, aniž by se zmínili o nekonečně větším mučivém trestu, který je čeká v budoucnosti.
Bylo toto učení ze záznamu záměrně vyloučeno, nebo tam nikdy nepatřilo? Vidíme, že tam nikde není. Slovo gehenna ani pojem nekonečného trápení se v tisíciletích před vydáním Mojžíšova zákona nevyskytovaly. Od stvoření světa až po horu Sinaj se v celých dosavadních lidských dějinách prostě neobjevil žádný náznak o takové skutečnosti. V závěru této studie uvidíme, že Bůh nikdy neměl v plánu způsobit lidem svého vlastního stvoření tak strašná muka, jaká jim předkládá řada současných kazatelů.
Omluvte případnou kvalitu překladu. Citované pasáže jsou buď přeloženy, nebo použity z českých překladů. Originální článek naleznete zde >>
