Rizika dekonstrukce

Přemýšlím o některých rizicích, které tzv. dekonstrukční proces může přinášet a uvádět do zmatku nebo do toho nějakým způsobem „házet vidle“. Stále platí ono příslovečné, není tak těžké opustit toxické náboženství, opravdová práce a obtíž je dostat ty věci ze sebe.

Riziko například nastává

1. Když uděláme z odporu k náboženství svůj nový smysl života.
Samozřejmě pocity zrady, hněvu a zášti jsou přirozenou, dokonce nezbytnou součástí procesu. Vymezení vůči toxickým systémům bude vždy nutné. Ale neutábořme se v táboře nenávisti, nevytvořme dalšího nepřítele, proti kterému je třeba bojovat. Zpracujme své rány a poškození a pokračujme cestou vpřed.

2. Když si pořídíme novou sestavu guruů.
Mnoho lidí opouští církve právě pro porozumění škodlivosti a toxicitě vůdců, osobností a guru, které kdysi následovali, ovšem často jen, aby je nahradili zcela novými, lépe osvícenými, charizmatičtějšími apod. Není nic špatného na učení se a růstu od ostatních, kteří rezonují s tebou a tvou cestou. Nikdy to ale není náhrada za pěstování vlastních vrozených duchovních nástrojů a zdrojů. Nestavějme osvícené učitele na piedestaly a nenechejme je, aby za nás přemýšleli.

3. Když očekáváme, že nás naši bývalí přátelé neopustí nebo nás alespoň pochopí.
Ztratíš přátele. Okruh bývalých přátel byl založen na systému sdílené víry. Ten byl základem bezpečí, identity, účelu a existenčního pohodlí. Jakmile opouštíme tento systém víry, je nereálné očekávat, že tyto vztahy budou pokračovat nebo zůstanou stejné. Jasně, bylo by skvělé, kdybychom se všichni mohli navzájem akceptovat takoví, jací jsme. Proces dekonstrukce otřese vaším relačním a společenským světem. Najdete si nové přátele. Nestává se to všechno najednou. Neplýtvejme svou energii na snahu, aby bývalá přátelství fungovala, pokud nefungují. Nemůžeme „donutit“ lidi pochopit. Místo toho by mohlo být produktivnější vytvářet nové kontakty.

4. Když bereme dekonstrukci jako další náboženství
„Dekonstrukce“ je slovo, o kterém jsme se rozhodli, že může znamenat proces zkoumání náboženské tradice a odloučení se od toxických náboženských přesvědčení, praktik nebo komunit. Člověk může udělat náboženství z dekonstrukce tím, že naznačuje, že existuje soubor správných kroků, etap nebo pokynů, kterými by se měli další řídit. Nebo že je tu skupina odborníků a koučů na dekonstrukci kterou musíme následovat. Ano, samozřejmě je mnoho co se učit z moudrosti a zkušeností ostatních, kteří tímto procesem prošli nebo o něm mají znalosti. Proces dekonstrukce je ale jiný a jedinečný pro každého člověka. Neexistuje žádný „správný“ program pro všechny. Nejlepší rada, ohledně cesty dekonstrukce, je zaměřit se na obnovení nového druhu vztahu k sobě v oblastech, jako je sebepřijetí, sebedůvěra, péče o sebe, sebepoznávání a sebeúcta.