Proč Řehoř z Nyssy věřil ve spasení ďábla?

Nechala jsem si od AI udělat shrnutí myšlenek Řehoře z Nyssy. Proč věřil ve spasení ďábla?

Řehoř z Nyssy (Gregory of Nyssa) byl jedním z nejvýznamnějších raných křesťanských teologů a zastáncem apokatastáze – myšlenky, že nakonec dojde k univerzální spáse všech bytostí, včetně samotného ďábla. Jeho přesvědčení vycházelo z několika teologických a filozofických principů:

Boží dobrota a nekonečná láska
Řehoř věřil, že Bůh je absolutně dobrý a jeho láska je dokonalá. Pokud je Boží láska univerzální, nemůže nenávidět žádnou bytost, dokonce ani ďábla. Bůh touží po návratu všech stvořených bytostí k sobě, protože jeho podstata je láska.

Vítězství dobra nad zlem
Podle Řehoře by bylo nepřijatelné, aby zlo mělo věčné trvání. Pokud by ďábel (a další bytosti) zůstali navždy mimo Boží lásku, znamenalo by to, že zlo je stejně věčné jako Bůh, což by bylo v rozporu s křesťanským učením o konečném vítězství dobra.

Lidská svoboda a očištění skrze utrpení
Řehoř vycházel z myšlenky, že Boží tresty nejsou destruktivní, ale očistné. Utrpení hříšníků má vést k jejich proměně a návratu k Bohu. Pokud je tento proces možný pro lidi, není důvod, proč by neměl být možný i pro ďábla.

Kristovo vítězství nad smrtí
Kristova smrt a zmrtvýchvstání podle něj přinesly záchranu nejen lidem, ale celému stvoření. To zahrnovalo i padlé anděly, protože Kristovo vítězství bylo dokonalé a úplné.

Obnova všeho stvoření (apokatastáze)
Řehoř se inspiroval verši jako 1. Korintským 15:28:
„Až mu bude všechno podrobeno, tehdy i sám Syn se podrobí Tomu, který mu všechno podrobil, aby Bůh byl všechno ve všem.“
Věřil, že to znamená návrat celého stvoření k Bohu – žádná bytost nezůstane věčně oddělená.

Tento pohled však nebyl obecně přijat církví, a pozdější křesťanská teologie se od myšlenky univerzální spásy, zejména spásy ďábla, distancovala.