Otroci „vysvobození“ do dalšího otroctví

V některých lidech byla léty hledění do pokřiveného zrcadla vybudována taková nedůvěra v Boha a jeho dobrotu, že když dostanou na výběr, jestli vidět dobrého a se světem smířeného Otce, nebo rozhněvaného Boha čekajícího na svou příležitost, jak konečně zničit všechny hříšníky a neposlušné věřící, vždy se raději přikloní k té druhé variantě.

Nechtějí riskovat, protože ten, kterého si zvykli vidět by je za jejich troufalou důvěru v jeho dobrotu zcela jistě potrestal a možná i zatratil. A tak raději dál slouží této strašidelné imitaci, která jim nedovolí uvolnit všechen ten potenciál, kreativitu, život a rozmanitost do nich vloženou a jsou jako otroci „vysvobození“ do dalšího otroctví, mnohem horšího, než bylo to předchozí.

Navíc byli naučeni urážet, napadat a zpochybňovat ty, kteří v této neskutečné dobrotě začínají žít. A tyto děti, které konečně žijí svobodné od tlaku si něco zasloužit, svobodné z otročení strachu ze smrti, svobodné z otročení lidské nadvládě a manipulaci, svobodné z otročení strachu z Božích trestů, jsou jimi nazýváni bludaři a zatracenci, a to jen proto, že jsou nadšení z poznání Boží lásky, Otcovy náruče a jeho velkorysého odpuštění. A odmítají nadále věřit všem těm zajetým katastrofickým a odsuzujícím výkladům, deformujícím pohled na toho, který je znovuzrodil, jednou obětí navždy učinil dokonalými, a který je naprosto a dostatečně smířil sám se sebou.