Proto je to také nazýváno „dobrá zpráva“
„To je to nejhorší na náboženském způsobu uvažování. Bere naše nejlepší motivy a používá je proti nám samým. Lidé, kteří usilují o zbožnost, se ve skutečnosti stávají více otroky svých tužeb a žádostí. To je přesně to, co se stalo Evě. Chtěla být jako Bůh, což je také přesně to, co Bůh pro nás chce. Problém nebyl v tom po čem toužila, ale to, že toho chtěla dosáhnout vlastním úsilím.
Apoštol Pavel rozpoznal, že na tomto světě jsou tři různé cesty, ale většina z nás zná jenom dvě. Inklinujeme k tomu si myslet, že v našich životech jde především o volbu mezi špatným a dobrým jednáním. Ale Pavel mluvil o dvou odlišných přístupech, kdy se můžeme snažit žít a konat dobro. Jeden z nich vede přes tvrdé úsilí k podřizovaní se Božím pravidlům. O téhle cestě řekl, že vždycky selže. Dokonce, když sebe popsal jako člověka, který dodržoval všechna Boží ustanovení, nazval se nejhorším ze všech hříšníků. Věděl totiž o zlobě a nenávisti ve svém srdci. Určitě mohl své vnější chování ještě více přizpůsobit všem zákonům, ale to by jen odsunulo a potlačilo jeho problémy. Jestli si vzpomínáš, byl to právě on, který chtěl zabíjet boží lid ve jménu Boha.“
„Ano, ale Pavel mluvil o dodržování zákonů Staré Smlouvy. My se neřídíme starozákonními pravidly. My se snažíme žít podle novozákonních zásad.“
„Pavel mluvil o náboženství – jako o lidském úsilí člověka naklonit si Boha svým dobrým jednáním. Jestliže člověk jedná tak, jak On žádá, pak se mu bude dařit dobře, pokud tak nebude činit, bude se mu vést zle. Ve dnech, kdy se mu bude dařit, ho tento přístup dovede k samolibému ospravedlnění, což samo o sobě je jasnou pastí. Ve dnech, kdy se mu nebude dařit, na něj naloží pocit viny větší, než může unést. Tvoje novozákonní principy jsou jen jinou podobou života pod Zákonem. Ty jsi stále ještě v zajetí snahy pokusit se Boha přimět k tomu, aby tě odměnil za tvé dobré skutky.“
„Znamená to snad, že činit dobro může být něco špatného?“ Nemohl jsem sám uvěřit tomu, co jsem právě řekl.
„Pokud k tomu přistupuješ tímto způsobem, pak rozhodně ano. Pavel však poznal něco jiného – život v Bohu, a to ho tak uchvátilo, že to proměnilo celý jeho život. Poznal, že všechna naše selhání jsou jen důsledkem nedůvěry v to, že se Bůh o nás postará. Čím více Pavel rostl v poznání Boha, tím více poznával, že může důvěřovat Boží lásce k němu samému. Čím více v něm rostla důvěra v Boží lásku, stával se svobodnějším od žádostí, které ho ovládali. Jen v pevné důvěře v Pána Ježíše může každý zakusit tento druh svobody. Jen ti, kdo ho znají, to prožívají. To je skutečná svoboda.“
„Nezneužívají to lidé, aby si omluvili cokoliv, co se jim líbí a zdá dobré, a ignorují tak to, co chce Bůh?“
„Určitě to tak může být a mnohdy i je. Ale nemůžeš odvrhnout pravdu jen proto, že ti, kdo si myslí, že jim to prošlo, ji zneužívají. Ti, kdo skutečně znají Boha, se mu budou chtít podobat.“
„Musíme mít ale jistá měřítka, aby lidé věděli, co to znamená.“ V tom momentě, jako by shodil bombu, která rozmetala celou mou koncepci křesťanského života.
„Jaku, kdy už konečně opustíš falešný názor, že v křesťanství jde o etiku?“
Cože? Pohlédl jsem na něj, ale nemohl jsem ze sebe vypravit žádnou souvislou myšlenku. Jestliže v něm nejde o etiku, o co v něm tedy jde? Celý můj život byl povznášen vírou, že právě křesťanství je mravní normou, která mi získá místo v jeho srdci. Tento jeho poslední výrok jsem vůbec nedokázal strávit, ale bylo zřejmé, že právě pevně uvízl v mé mysli. Nakonec jsem řekl. „Nevím přesně, co na to odpovědět. Celý svůj život jsem žil v přesvědčení, že život v Kristu je o tom, jak správně jednat.“
„To je právě ten důvod, proč bloudíš. Ty jsi tak zabředlý v systému zásluh a trestů, že jednoduše míjíš vztah, který Bůh s námi chce mít.“
„Jak bychom ale mohli vědět, jak nás Bůh vnímá, když nebudeme žít podle Jeho měřítek?“
„Jaku, právě tohle vnímáš úplně převráceně. Boží lásku si nezískáme tím, že plníme Jeho požadavky. Jeho lásku nalézáme v prohraných etapách našeho života. Když necháme proudit Jeho lásku k nám, objevíme, jak mu tuto lásku vracet. Takový vztah proměňuje život.“
„Jak by to tak mohlo být? Nemáme se držet co nejdál od hříchu proto, abychom poznali Boha?“
„Kráčet k Bohu znamená vzdalovat se hříchu. Čím více ho poznáváš, tím jsi svobodnější od hříchu. Ale ty, Jaku, nemůžeš utéci hříchu vlastní silou. Bůh chce mít s námi obecenství. Vše, co v tobě Bůh chce dělat, se dovrší, když se naučíš žít v Jeho lásce. Pravda, Jaku, je v tom, že každý tvůj hřích je důsledkem nedůvěry v Jeho lásku a v Jeho dobrý záměr pro tvůj život. Hřešíme, abychom něčím vyplnili naše nitro, které je nalomené, neboť pak chceme bojovat sami za to, co pokládáme pro nás za nejlepší. Může to být také reakce na naši vinu a zahanbení. Jakmile jednou zjistíš, jak moc tě Bůh miluje, všechno tohle se změní. Když se na Něj spolehneš a porosteš v důvěře, uvidíš najednou, jak budeš zničehonic víc a víc osvobozen od hříchu.
„Zní to tak jednoduše, když to říkáš, Johne. Ale začít žít tímto způsobem by bylo proti všemu, co jsem se doposud naučil.“
„Proto je to také nazýváno ‚dobrá zpráva‘, Jaku.“
Z knihy Wayne Jacobsena | Tak ty už nechceš chodit do církve?
