Kdo tě činí tak nadřazeným?

1. Korintským 4:7 „Kdo tě činí tak nadřazeným? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?“

Zdá se, že zastánci křesťanského konceptu tzv. přijetí spásy – tedy musíš přijmout, jinak nebudeš spasen – učinili z tohoto fantastického Božího daru zásluhu a prostředek své nadřazenosti.

Mluví o vlastní pokoře, ale druhým ji dávají „sežrat“ a pohlíží na ně spatra. Myslí si totiž, že pokora je další z jejich mnoha zásluh.

Říkají, že spasení je zdarma, ale nakládají na druhé povinnost zasloužit si jej a koupit za svou víru. A i tu se pak snaží posuzovat, je-li správná, dostatečně kvalitní a spasitelná.

Rozčilují se při pomyšlení, že by snad Bůh mohl dát těm, které nazývají hříšníky, úplně stejný dar, jaký si nárokují jen oni sami. Říkají: „Vždyť my si jej přeci zasloužíme více než oni, protože my už jsme uvěřili, my máme to správné učení a žijeme „svatě“, jsme tedy lepší a způsobilí vstoupit.“

A nejsou schopni vidět, že to vše nemají díky svému přijetí, úžasné víře, pokoře, účasti na církevních aktivitách a jiných domněle „spasitelných“ skutcích, ale jen a pouze díky Bohu. On je ten, kdo všechny miloval jako první. On je ten, kdo si vybral nás, nikoliv my jeho. On je ten, kdo s nikým nejedná podle jeho zásluh či selhání. On je ten, kdo se rozhodl dát poslednímu úplně stejnou odměnu jako tomu prvnímu. On je ten, kdo to také udělal.

Žalmy 103:10 Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění.

1. Korintským 13:5 …nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.

2. Korintským 5:19 …nepočítaje lidem jejich provinění…

Matouš 20:14-15 Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci i tomu poslednímu dát jako tobě. Nemám snad právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo snad závidíš, že já jsem dobrý?