Co Ježíš učil o Pekle (6)
Další terminologie, která se běžně používá k věčně hořícímu Peklu či ohnivému jezeru
Podívejme se nyní na další výrazy pro ohnivý soud, které se tradičně používají k popisu Pekla. Patří mezi ně oheň hořící v Šeolu, nehynoucí červi, neuhasitelný oheň, věčně hořící oheň, věčný oheň, pláč a skřípění zubů, skřípění zubů, oheň a síra, stoupající dým, žádné odpočinutí ve dne ani v noci, uvržení do ohně a roztavení.
Oheň stravující národ
V knize Iz 33:10-14 Izaiáš říká o Asýrii:
„Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu! Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň. Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní. Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost. Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů?“
Pečlivé studium starozákonních proroků ukazuje, že tyto výrazy o Asyřanech strávených ohněm a spálených na vápno jsou výrazem národního soudu nad tímto národem. Tyto výrazy jsou podobné Ježíšovu výroku v L 12:49, že přišel poslat oheň na izraelskou zemi (ř. gé). To je také starozákonní základ pro Ježíšův výrok Židům v J 15:6:
„Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.“
Izajášův jazyk byl také podobný tomu, který vidíme v Dan 7:9-12, kde Daniel předpověděl soud nad šelmou, která se chystá přemoci svaté Nejvyššího:
„Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn — plamen ohně, jeho kola — oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy. Přihlížel jsem poté, co zazněla ta veliká slova, jaká promlouval onen roh, a hleděl jsem, dokud nebyla ta šelma zabita, její tělo zahubeno a ona dána ohni ke spálení. I zbylým šelmám odňali jejich vládu, ale prodloužení života jim bylo dáno až do jisté doby a času.“
Tato scéna znázorňovala národní zkázu pohanské moci, která se pokoušela zničit svaté Nejvyššího. Jedná se o stejnou scénu popsanou ve Zj 20:11-15:
„A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. Moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“
Obě tyto scény zobrazují národní soudy nad národem, který pronásledoval svaté Boží. V obou jsou scény popisující soud, v obou jsou lidé souzeni podle věcí zapsaných v knihách a v obou jsou ti, kteří se Bohu nelíbí, uvrženi do řeky nebo ohnivého jezera. Tento národní soud jde ruku v ruce s Janovými výrazy o bezprostřednosti ve Zj 1:3 („čas se přiblížil“), Zj 22:6 („věci, které se musí brzy stát“) a Zj 22.10 („Nezapečeťujte slova proroctví této knihy, neboť čas se přiblížil“). Ti, kdo zastávají rané datum Zjevení (67 n. l.), se domnívají, že tato slova se vztahují ke zničení Jeruzaléma, zatímco ti, kdo zastávají pozdější datum Zjevení (90-96 n. l.), se domnívají, že tato slova se vztahují ke zničení Římské říše. Ať už se týkají Jeruzaléma, nebo Římské říše, odkazují na národní soud.
Oheň hořící v Šeolu, stravující zemi a hory
Tento jazyk je obecně spojován s ohnivým soudem na konci času a s peklem. V Dt 32:22 Mojžíš říká totéž o trestu, který Bůh uvalí na Izrael za jeho modloslužbu:
„Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor.“
Tento jazyk popisoval národní soud, který způsobil zánik národa.
Červ neumírá, oheň nehasne
Ačkoli se tento jazyk obecně používá pro peklo, v žádné z biblických pasáží o Gehenně se takto nevyjadřuje. V Iz 66:24 čteme o Božím zničení Jeruzaléma v generaci, kdy byl Ježíš ukřižován:
„I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní. Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne. Budou k opovržení veškerému tělu.“
Tato pasáž neobsahuje nic o vědomém utrpení, natož o tom, že by mělo trvat až do konce časů. Přesto se jedná o stejný druh jazyka, jaký jsme viděli v Mk 9:47-48, v pasáži, kde Ježíš popisuje Gehennu s „neuhasitelným ohněm“. Tam Ježíš řekl:
„Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny, 46kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny, 48kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.“
Když Ježíš pronesl tato slova, nepoužíval takový jazyk k popisu ničeho jiného než soudu národa.
Neuhasitelný oheň
Když Jan Křtitel a Ježíš mluvili o neuhasitelném ohni, Židé nikdy neslyšeli, že by se takový výraz používal o něčem jiném než o národním soudu. Například v Ez 21:3-4 Bůh sdělil Izraeli národní soud:
„Slyš Hospodinovo slovo: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, roznítím v tobě oheň a stráví v tobě každý strom syrový i každý strom vyschlý. Plápolající plamen neuhasne a budou jím popáleny všechny tváře od jihu na sever. Tehdy každé tělo uvidí, že jsem jej zapálil já, Hospodin, a neuhasne.“
V Amosovi 5.5-6 se opět setkáváme se stejným jazykem, který se týká národního soudu nad Izraelem. Bůh slíbil podobný soud nad severním královstvím z rukou Asyřanů, který se naplnil v roce 722 př. n. l.:
„Hledejte Hospodina a budete žít, jinak pronikne dům Josefův jako oheň, bude ho stravovat a nikdo ho neuhasí, aby zachránil Bét-el,“
V Iz 66:15-16, 24 Izajáš mluvil o tom, že nepřátelé Nového Jeruzaléma budou spáleni neuhasitelným ohněm, když mluvil o zničení Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l.
„Neboť hle, Hospodin přijde v ohni a jeho válečné vozy jako vichřice, aby v rozlícení vylil svůj hněv a své hrozby v plamenech ohně. Neboť ohněm a mečem bude Hospodin soudit veškeré tělo a pobitých Hospodinem bude mnoho … I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní. Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne. Budou k opovržení veškerému tělu.“
V Jer 21:10-12 čteme o babylonském vypálení Jeruzaléma neuhasitelným ohněm, což je národní soud, který se naplnil v roce 586 př. n. l.:
„Protože jsem obrátil svou tvář proti tomuto městu ke zlu a ne k dobru, je Hospodinův výrok, bude vydáno do ruky babylonského krále a ten ho spálí ohněm. Domu judského krále řekni: Slyšte Hospodinovo slovo: Dome Davidův, toto praví Hospodin: Zrána pomozte získat právo a vysvoboďte okradeného z ruky utlačovatele, jinak vyšlehne můj hněv jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne.“
Znovu připomínám, že v době, kdy Jan Křtitel a Ježíš použili tento jazyk v evangeliích, hovořil jen v souvislosti se soudem nad národem.
Oheň, který neuhasne
Totéž platí i pro tento výraz. V Jer 4:4 jej Jeremiáš použil v případě zničení Jeruzaléma. V Jer 21:12 jej použil k popisu zničení Davidova domu. V Amosovi 5:5-6 jej Amos použil pro zničení Jeruzaléma. Ve 2.Kr 22:17 je použit v případě zničení Judska. V Izajášovi 34:10 jej Izajáš použil v případě zničení Edómu a v Iz 66:24 jej použil ke zničení nepřátel Mesiášova lidu. Viz také Jer 7:20 a 17:27, kde jej Jeremiáš použil ve zničení Judska, a Ez 20:47-48 mluvil o Božím zničení Jeruzaléma.
Pláč a skřípění zubů
V případě těchto slov se velmi často domníváme, že se vztahují právě na lidi trpící nekonečnými vědomými mukami v pekle či ohnivém jezeru. Mnohé však překvapí, když zjistí, že Starý zákon používal tento jazyk výhradně pro národní soudy.
V Iz 22:12, kde se mluví o době, kdy bude Jeruzalém zničen Babylónem, Izajáš říká: „…:
„Proto vás v onen den Hospodin, Bůh zástupů, povolal k pláči, kvílení, k holení hlavy a k nošení žíní.“
Viz také Iz 16:9, Jer 9:1 a 48:32. Celá kniha Pláč obsahuje takový jazyk, jakým Jeremiáš oplakával zničení Jeruzaléma Babylonem. V Novém zákoně se v Jak 5:1 používá stejný druh jazyka, když popisuje pláč bohatých ze strachu před blížícím se Božím soudem nad Jeruzalémem:
„Nuže nyní, boháči, plačte a naříkejte nad svými trápeními, která na vás přicházejí.“
Tento soud byl bezprostředně hrozící také v knize Jakub 5:5-9, kde se o dni porážky mluví jako o blízkém dni, protože soudce stojí přede dveřmi. Stejný jazyk použil Jan ve Zj 18:9-10 o pohanských králích naříkajících nad zkázou duchovního Babylonu:
„I budou nad ní plakat a bít se v prsa králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým z jejího požáru. Z hrůzy nad její trýzní budou stát zdaleka a budou říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylone, ty mocné město, neboť v jedné hodině přišel tvůj soud.““
Zejména o skřípění zubů, protivník, který se chystá zabít svou oběť, tak činí v Job 16:9, Ž 35:16, Ž 37:12, Pl 2:16 a ve Sk 7:54. Žalmista použil o skřípění zubů oběti v Ž 112:10
„To je to, co jsem řekl: Zlý člověk to uvidí a bude se trápit, bude skřípat zuby a chřadnout; touha bezbožníka vyjde naprázdno.“
Když tedy Ježíš a Jan Křtitel vydali varování před blížící se zkázou Jeruzaléma, použili jazyk, který Starý zákon používal pouze pro národní zkázu.
Oheň a síra
V knize Iz 34:9 Izajáš použil tento jazyk o národním soudu nad Edómem:
„Jeho potoky se promění ve smolu, jeho sypká zem v síru a jeho země v hořící smolu.“
V Izajáši 30:33 Izajáš použil tento výraz o takovém soudu nad Asýrií:
„Vždyť Tofet [místo lidských obětí Molochovi, asyrskému bohu] je už dávno připraven, ba připraven pro krále. Udělal ji hlubokou a velkou, ohnivou hranici s množstvím dřeva; dech Hospodinův jako proud síry ji zapálí.“
Žalm 11:6 mluví o ohni a síře na bezbožníky, Ez 11:5 mluví o ohni a síře na bezbožníky. Ez 38:22 použil tento jazyk, když mluvil o národním soudu nad Gogem, pohanským národem, který se postavil proti Božímu lidu při obnově po babylonském zajetí. Ve Zj 14:9-11 použil Jan oheň a síru v případě národního soudu nad říší, která se pokoušela vyhladit Mesiášův lid. Písmo používá tento jazyk pouze pro národní soud.
Stoupající dým
Izajáš použil tento jazyk národního soudu nad Edómem v Izajáši 34:10:
„Jeho dým bude stoupat navěky, z pokolení na pokolení bude pustý, nikdo jím neprojde na věky věků.“
Žádný klid ve dne ani v noci
Izajáš použil tento jazyk národního soudu nad Edómem v Izajáši 34:10, citovaném výše.
Vržen do ohně
V Ez 5:4-5 je tímto jazykem popsáno uvržení Izraele do ohně při jeho zničení Babylonem:
„Znovu vezměte některé z nich a vhoďte je do ohně a spalte je v ohni, z něhož se rozšíří oheň na celý dům Izraele… Toto praví Panovník Hospodin: Toto je Jeruzalém, postavil jsem ho do středu národů, s krajinami kolem něj.“
Tento výraz je tedy důsledně používán pro národní zkázu.
Neplodné větve, které je třeba spálit
V Ez 19:10-14 Ezechiel takto mluví o národní zkáze Izraele:
„Tvá matka byla jako vinná réva na tvé vinici, zasazená u vod; byla plodná a plná větví kvůli hojným vodám. Měla silné větve vhodné pro žezla vládců a její výška se tyčila nad oblaky, takže byla vidět v její výšce s masou jejích větví. Ale v hněvu bylo vyrváno, svrženo na zem, a východní vítr vysušil jeho plody. Jeho silná větev byla utržena, takže uschla; oheň ji strávil. A nyní je zasazena na poušti, V zemi suché a žíznivé. A oheň vyšlehl z jeho ratolesti, zničil jeho výhonky i plody, takže v něm není silná ratolest, žezlo, které by vládlo. To je nářek a stal se nářkem.“
Roztavení
V Mich 1:2-7 Bůh řekl, že rozpustí (roztaví) Izrael a Judu. Petr použil tento jazyk pro zničení Jeruzaléma a Zákona ve 2.Pt 3:10-12. Stejně jako všechny ostatní výrazy i roztavení zobrazuje národní zkázu.
I tyto oddíly ukazují, že žádný z jazyků, které si obvykle spojujeme s peklem či zatracením, s nimi nejsou v Bibli spojovány a většina těchto spojení byla použita o přísných národních soudech.
Omluvte případnou kvalitu překladu. Citované pasáže jsou buď přeloženy, nebo použity z českých překladů. Originální článek naleznete zde >>
