sozo.cz

Malachiáš

Malachiáš

Malachiáš byl posledním prorokem, který vyhlásil příchod Eliáše (Jana Křtitele), jakožto posla, který připravil půdu pro příchod Boha. Vše se uskutečnilo o cca 460 let později, když se narodil Ježíš, jakožto syn majitele vinice, poslaný k těm, kterým vinice byla svěřena. Ten je upozornil a vyzval k navrácení se ke smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Izraelským lidem, prostřednictvím Mojžíše. Čteme-li tedy o čarování, cizoložství, křivých přísahách, utlačování vdov a sirotků, okrádání Boha v desátcích a obětech, vše to bylo zmíněno v přímé vazbě na smlouvu, která byla mezi Bohem a Izraelem uzavřena. Je tedy absurdní, aby Bůh soudil kohokoliv jiného, než jen ty, kteří do této smlouvy patřili, tedy syny Izraele. Však sám opakovaně připomíná, že toto je smlouva, kterou uzavřel s dětmi Izraele, nikoliv s celým Světem. Soud byl tedy její nedílnou součástí a hovoří o něm Leviticus 26:15-35. Znamená to snad, že by v případě jiných národů Bohu tyto věci nevadili? To víte, že vadili, úplně stejně, jako v případě Izraele, jen prostě řešení bylo zcela jiné. To řešení bylo původně připravené i pro Izrael, když se jim ukázal na Orébu, ale Izrael si tehdy, proti Boží vůli, zvolil cestu po vzoru okolních národů, tedy prostředníka, oběti a zachovávání pravidel.

Ptáte se, jak je možné, že by Bůh dal Izraeli něco, proti své vůli? Však i s králem, kterého chtěli, to nebylo jinak. No podívejte se sami:

Ozeáš 13:10-11 Kde je tedy tvůj král, aby tě zachránil ve všech tvých městech? A kde jsou tví soudcové, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? Dal jsem ti krále ve svém hněvu a vezmu ho ve svém rozhořčení.

Tedy Izrael si zvolil takovou formu bohoslužby, která je samotné uvrhla do otroctví a prokletí. Přesto Bůh, ve své dobrotě, toto rozhodnutí využil k tomu, aby se jim ta pravidla (Zákon) stala vychovatelem k životu s Ním, ale jeho vůlí to nikdy nebylo.

Jeremiáš 7:21-26 “Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jen si přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a klidně si maso snězte sami, protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal. Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; otočili se ke mně zády, a ne tváří. Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal, avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové.”

Tedy i v případě proroctví Malachiáše můžeme krásně vidět, že tento soud, který přicházel na Izrael, a nastal v 60. – 70. letech n.l., ač byl opravdu hrozný, nebyl za účelem destrukce a věčného mučení, ale za účelem přepálení, přečištění, tak jako se přečišťuje zlato a čistí špinavý oděv. Šlo o odstranění všeho, co bránilo tomu, aby se v plnosti uskutečnilo Boží řešení zahrnující celý Svět.

Malachiáš 3:1-24 “Hle, posílám svého posla a připraví cestu přede mnou. Panovník, kterého hledáte, vstoupí náhle do svého chrámu, posel smlouvy, jehož si přejete, hle, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo vydrží den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť on je jako zlatníkův oheň a pradlákův louh. Posadí se jako zlatník a čistič stříbra, pročistí syny Léviho, přečistí je jako zlato a stříbro a budou Hospodinu přinášet spravedlivé přídavné oběti a Hospodinu bude přídavná oběť Judy a Jeruzaléma příjemná jako za dnů dávných, jako v letech pradávných. Přiblížím se k vám se soudem a budu rychlým svědkem proti čarodějům, cizoložníkům a těm, kdo lživě přísahají, těm, kdo utlačují za mzdu najatého, vdovu a sirotka, křivdí příchozímu a nebojí se mě, praví Hospodin zástupů. Neboť já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být synové Jákobovi. Ode dnů svých otců jste se odvrátili od mých ustanovení a nezachovávali jste je. Vraťte se ke mně a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: Jak se máme navrátit? Což smí člověk okrádat Boha? Ale vy mě okrádáte! Ptáte se: Jak tě okrádáme? Na desátcích a darech pozdvihování. Kletbou jste prokleti, protože mě okrádáte, celý národ. Přineste celý desátek do skladu, ať je potrava v mém domě. Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a ne vyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek. Kvůli vám okřiknu žrouta a nezničí vám výnos země; ani réva na poli vás nepřipraví o plody, praví Hospodin zástupů. Budou vás blahoslavit všechny národy, neboť budete oblíbenou zemí, praví Hospodin zástupů. Protivili jste se mi svými slovy, praví Hospodin. Ptáte se: Co jsme mluvili proti tobě? Říkáte: Sloužit Bohu je k ničemu! Jaký zisk z toho máme, že zachováváme jeho řád, když chodíme před Hospodinem zástupů ve smutku? Nuže, nazýváme domýšlivce šťastnými — nejenže se dobře daří těm, kdo páchali ničemnost, ale provokovali Boha, a unikli. Tehdy ti, kdo se bojí Hospodina, mluvili jeden s druhým a Hospodin dával pozor a slyšel. Pamětní kniha byla před ním sepsána pro ty, kdo se bojí Hospodina a kdo si váží jeho jména. Budou mým vlastnictvím — praví Hospodin zástupů — v den, který učiním. Budu mít s nimi soucit, jako má člověk soucit se svým synem, který mu slouží. Znovu budete vidět rozdíl mezi spravedlivým a ničemou, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu neslouží. Neboť hle, přichází den planoucí jako pec a všichni domýšlivci i všichni, kdo páchají ničemnost, se stanou strništěm. Ten přicházející den je spálí, praví Hospodin zástupů, nezanechá z nich kořen ani větev. Avšak vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude uzdravení. Vyjdete a budete poskakovat jako vykrmené tele. Pošlapete ničemy, ano, budou popelem pod chodidly vašich nohou v den, který já učiním, praví Hospodin zástupů. Pamatujte na zákon mého otroka Mojžíše, který jsem mu dal na Orébu, ustanovení a nařízení pro celý Izrael. Hle, pošlu vám proroka Elijáše, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nepřišel a nestihl zemi klatbou.”

Znovu i zde můžete vidět Boží jednání a číst vyjádření, která nám mohou vnést světlo do skutečného smyslu, Ježíšových slov.

Matouš 13:42 “A uvrhnou je do pece ohnivé. Tam bude pláč a skřípění zubů.”

Ta nehovořila o pekle, věčném zatracení a mučení lidí celého světa, ale o nápravě (uvedení věcí do původního stavu) a smíření všeho na zemi i na nebi. Ježíš se vrátil, když se naplnil čas, aby naplnil / uspokojil Zákon do posledního písmenka, a tím byly i věci spojené, jak s odměnou pro zachovávající, tak i s odplatou pro přestupníky jeho smlouvy, kterou s Izraelem uzavřel. Bylo to naplnění, uzavření a odstranění smlouvy, která celý Izrael uvrhla do otrocké služby a prokletí, a plné nastolení Nové, nejlepší a věčné smlouvy, která už nebyla podle člověka, ale jen a pouze podle Boha, a která nejlépe vyjádřila skutečný Boží charakter. Tím nebylo sčítání hříchů a trestání lidí, nýbrž spravedlnost vyjádřená Jeho věčným milosrdenstvím a slitováním, které se ztělesnilo v Ježíši Kristu, a v tom, co Ježíš udělal.

Už Abrahamovi ukázal, že nikdy nebude, jako pohanští bohové, žádající lidské oběti. Nýbrž že On sám obstará tu nejlepší, a věčně dostatečnou oběť, totiž sám sebe. Řešením se tedy stal soud nad celým Světem, který nastal ve chvíli, kdy Ježíš zemřel za hříchy všech. Ten soud spravedlivě rozsoudil, že žádný hřích, žádného z Jeho dětí, nemůže být takový, aby je Bůh kvůli němu zabil, zavrhl, nebo věčně mučil. Proto se rozhodl, že tu spravedlivou odplatu vezme na sebe On sám, jejich Stvořitel, Bůh a Otec. Tím co učinil, se věčně smířil se světem, a všechny nás uvedl zpět do stavu, kdy nikoliv strom poznání dobrého a zlého, ale On sám bude učit dobré a zlé rozlišovat. Naplnil se tak Jeho odvěký záměr, smíření všech věcí na nebi i zemi, odhalení a poznání Jeho neskutečné moudrosti, a odstranění jakéhokoliv oddělení, které by bránilo tomu, aby lidstvo mohlo být jako On, nejen co to podoby, ale i co do charakteru.

Koloským 1:19-20 “neboť se Otci zalíbilo, aby v něm (Ježíši) přebývala veškerá plnost, a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.”

Závěrem, trochu mimo téma článku uvedu: Není výjimkou, že se z této biblické pasáže často používá část o obětech a desátcích, kdy jsou mnozí napomínáni a zároveň povzbuzováni, aby neokrádali Boha tím, že by nepřinášeli desátky a oběti do Božího domu, myšleno do církve. Je však důležité povědět, že desátek byl dáván kněžím, kteří byli zcela vydáni ke kněžské službě Bohu. To vydání spočívalo také v tom, že neměli nárok vlastnit půdu či dobytek, jejímž obděláváním a chovem by se mohli živit. Neměli ani své území a byli plně závislí na formě zajištění, ze strany zbylých kmenů Izraele. Dnešní situace je však zcela jiná. Ti, kteří dnes žijí z desátků, nejsou na rozdíl od vás, oddělenými kněžími, ani Bohem zavázání k tomu, aby žili bez majetku, či bez vlastní práce. Naopak si myslím, že je dobré, aby nebyli odděleni z běžného života a nestali se tak „profesionálními“ služebníky, vyčleněnými z okolní reality, protože to nepřináší nic dobrého. Chcete-li tedy dávat desátek, či přinášet oběti (vše většinou praktikováno ve formě peněz), je to vaše svobodné rozhodnutí. Neočekávejte však, že se vám otevřou nebeské průduchy, nebo že byste okrádali Boha. Nebeské průduchy jsou totiž již dávno dokořán otevřeny, a i kdybyste chtěli, nebudete schopní Boha okrást, protože On už vám vážně dal úplně vše. Nenechte se tedy svést k tomu, abyste kupčili se svým Otcem, už nepotřebujete dělat věci, abyste něco získali.

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *