Můžeme Bibli opravdu rozumět? (18)
Mluvíme tu o tom, že Ježíš a jeho učedníci často hovořili, že věci ještě existují, ale později mluvili, jako by ještě nebyly. Nebo některé výroky jdou proti sobě a musí být tedy vykládány velmi kostrbatě a často tak, jak se to zrovna hodí. Mnohé lidi toto neustálé kličkování odrazuje od vztahu s Bohem, čímž církev koná mnohou medvědí službu. Těchto několik ukázek, kterým jsem se věnoval v předchozích dvou kapitolách, by se dalo jistě i rozšířit, ale myslím, že pro ilustraci jsou dostatečné.
Teologové si po staletí všímali, že autoři Nového zákona mluví o určitých věcech, jako by byly realitou, ale pak zase hovoří, jako by ty věci ještě neměli. Vysvětlili jsme si, že ona rozporná dichotomie je tu to proto, že existovalo časové období, kdy se Nový zákon a Starý zákon překrývaly. Ježíš přinesl svou novou spásu, ale dokud nebyly staré království a stará smlouva zcela odstraněny, nová smlouva a věčné evangelium nebyly zcela ustanoveny. K tomuto překrývání došlo mezi lety 30 a 70 n.l.
Klíč k pochopení těchto zdánlivě těžko vysvětlitelných rozdílů je v odpovědi na otázku, proč vlastně Ježíš přišel, a co bylo jeho záměrem? Pojďme se na tuto zdánlivě „jasnou“ věc podívat trochu blíž. Vím, že odpověď většinou bývá ve stylu: „aby zachránil svět od hříchu, zemřel za náš hřích,“ nebo tak nějak obdobně.
Ježíš však přišel ze dvou hlavních důvodů. Sám na ten jeden jasně odpovídá: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“ A otec Jana Křtitele, Zachariáš říká: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!“ Ano, Ježíš přichází na námluvy ke svému lidu, tedy do tehdejšího Judského Izraele. Jan Křtitel to jasně vyjadřuje: „…Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje.“ A že jde o námluvy a brzký návrat ke svatbě, říká sám Ježíš: „Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit.“ A o svém návratu a připravované svatbě hovoří takto: „Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“
Proto museli bdít, jelikož nebyl znám čas návratu ženicha pro nevěstu. To vše dle přesně dané židovské tradice. Aby mohl nastat den, ve kterém zaznělo: „Radujme se, jásejme a vzdejme mu slávu, neboť nadešla svatba Beránkova! Jeho nevěsta se připravila.“
Nešlo však jen o svatební nabídku Izraelcům z bývalého Judského království, kteří tam tehdy žili. Bylo tu ve hře něco mnohem většího, totiž dávný slib. Slib, že ztracených deset Izraelských kmenů bude opět oživeno a navrátí se k nyní již věčnému a trvalému království. Nikoliv však tady na zemi, ale v nebi.
Ježíš ho nazýval Království nebeské nebo také Království Boží. Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ A Kaifáš o tomto Ježíšově specifickém úkolu pro CELÝ Izrael prorokoval tak, že Ježíš má zemřít za tento národ. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno. A kdo byly ty rozptýlené děti?
O tomto tématu budeme mluvit velmi podrobně v některých dalších dílech a jsem si jist, že pro vás přinese mnohá obrovská překvapení. Budete vtaženi do dechberoucího příběhu, jehož tajemství vám dá mnoho odpovědí na nejasné a těžko pochopitelné pasáže Bible.
A konečně, co bylo tím druhým důvodem Ježíšova příchodu? Odpověď naleznete příště.
