Stupidita teologického zdůvodnění

Všimli jste si, že čím větší tragédie se stane, tím hloupější teologické vysvětlení dostanete?

Zde je několik ukázek:

Přijdete o ruku: „Bůh byl příliš zaneprázdněn, než aby se tím zabýval.“
Onemocníte: „Bůh se vás snaží přimět k tomu, abyste si odpočinul.“
Dostanete rakovinu: „Bůh vás zkouší.“
Zemře vám manželka: „Miloval jsi ji víc než Boha.“
Tornádo vám vezme dům: „Ve tvém životě je hřích.“
Národ postihne katastrofa: „Místo, kde žijete, souhlasí s manželstvím osob stejného pohlaví.“
Projevuje se změna klimatu: „Ježíš se brzy vrátí.“

… a můžete pokračovat.

Theodicea, jak ji definoval Plantinga, je „odpovědět na otázku, proč Bůh dopouští zlo a snažit se to ospravedlnit.“

Zjevně to není snadné, i když někteří volí tak prosté odpovědi, jako .. „Bůh neexistuje; Bůh a Satan jsou uvězněni v kosmické bitvě v dualistickém vesmíru; Bohu na nás nezáleží; Jsme v posledních časech a přichází to na nás.“ Anebo přímé popření: „Žádné utrpení neexistuje.“ atp.

Udělal jsem tedy tento graf, abych ukázal, tuto souvztažnost. Čím závažnější je utrpení, tím hloupější je teologické vysvětlení; Čím bolestivější je nepochopitelná tragédie, tím hlouběji musí toto vysvětlení znít. Ukazuje to na skutečnost, že temnota prostě zatemňuje i naše myšlenky.

Když procházíme a dekonstruujeme svou víru, když se duchovně vyvíjíme, učíme se přijímat tajemství. To neznamená, že o těch věcech přestaneme přemýšlet a přestaneme se tomu snažit porozumět. Znamená to, že opouštíme hloupé, stupidní a nesmyslné odpovědi na hluboké otázky. Odvažujeme se riskovat prostým: „Nevím“, díky čemuž můžeme najít klid a pokoj mysli uprostřed zmatku. To je to, co znamená růst a stát se  moudrým.