Co Ježíš učil o Pekle (3)
První použití slova Gehenna
Většina našich moderních překladů již nepřekládá slova hades a sheol slovem „peklo“. Nyní se chceme zabývat zbývajícím řeckým slovem gehenna, které se stále běžně překládá jako „peklo“. (O tom, zda je to vhodný překlad, budeme diskutovat na konci této studie.) Všimněte si prvního výskytu tohoto slova v Bibli v Mt 5,21-22. V kázání na hoře Ježíš řekl: „Ale já pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti.“ BKR
Ježíš v těchto verších nehovoří o pekelném ohni, ale poprvé zde použil slovo gehenna. Začněme tímto prvním výskytem slova gehenna a poté studujme všechny jeho výskyty v Novém zákoně. Tímto způsobem si můžeme udělat představu o biblickém učení o tom, čemu se dnes běžně říká peklo.
Poselství Jana Křtitele a Ježíše
Abychom pochopili Ježíšovo první použití slova gehenna v kázání na hoře, musíme nejprve zasadit jeho službu a službu jeho současníka Jana Křtitele do správného kontextu. Viděli jsme, že Malachiáš předpověděl příchod Jana Křtitele a že Ježíš toto naplnění Janem potvrdil. Janovo kázání spočívalo v oznámeních o blížícím se („sekera je přiložena ke kořenu stromu“) ohnivém soudu nad Izraelem, pokud nebude činit pokání. Byl to tentýž ohnivý soud, o kterém mluvil Malachiáš a o kterém řekl, že ho oznámí Jan. S touto myšlenkou blížícího se ohnivého soudu v kontextu Jan pokračoval v Mt 3,11-12 „Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. V jeho ruce je lopata; i pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“
Al Maxey, seriózní student těchto záležitostí, si o slově, které je zde přeloženo jako „spálit“, povšiml následujícího: Jedná se o řecké slovo katakaio, které znamená „spálit; strávit“. Znamená zcela, úplně, totálně zničit ohněm. V kontextu této studie je poučné si všimnout, že toto slovo je použito v LXX (Septuagintě) v Exodu 3,2, kde Mojžíš spatřil hořící keř — „Keř hořel ohněm, ale oheň ho nespálil.“ (Al Maxey, „The Consuming Fire, Examining the Final Fate of the Wicked in Light of Biblical Language,“
Starozákonní původ Gehenny
Gehenna, nazývaná některými překladateli Nové smlouvy jako „peklo“, má svůj původ ve Starém zákoně. Obecně se má za to, že je odvozeno od údolí nedaleko Jeruzaléma, které původně patřilo muži jménem Hinnom. Vědci tvrdí, že toto slovo je transliterací údolí synů Hinnomových, údolí, které mělo ve Starém zákoně dlouhou historii – vesměs velmi špatnou. Proto je Gehenna vlastním jménem podobně třeba jako údolí Rio Grande v Texasu a Novém Mexiku. Jelikož je to pravda, nemělo být toto slovo nikdy překládáno jako „peklo“, protože jak uvidíme, tato dvě slova nemají nic společného.
Poprvé nacházíme Hinnom v Jozue 1:8 a 18:16, kde je zmíněn v Jozuově rozvržení judských a benjamínských zemí. Ve 2.Kr 23:10 se dočteme, že spravedlivý král Joziáš „znesvětil Tofet v údolí synů Hinómových, aby nikdo nedal projít svému synu nebo své dceři skrze oheň Molochovi“. Joziáš při očišťování Judské země porušil modlářské uctívání modly Molocha tím, že zbořil svatyně. Tofet bylo slovo, které znamenalo doslova „místo, kde se pálí“. V 2.Par 28:3 tam modlářský král Achaz pálil kadidlo a své děti v ohni, stejně jako modlářský král Manases v 2.Par 33:6. V Neh 11:30 nacházíme některé, kteří se v Tofet usadili po navrácení židovských zajatců z Babylonu. V Jer 19:2, 6 Jeremiáš prorokoval, že na tamní modlářské Židy přijde pohroma, a nazval je údolím porážky, protože Bůh se tam chystal Židy vyvraždit pomocí babylonského krále Nabukadnezara. V Jer 7:32 Jeremiáš prorokoval zkázu, která na modlářské Židy jeho doby přišla, těmito slovy: „Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se již nebude nazývat Tofet ani údolí syna Hinómova, ale údolí porážky, neboť v Tofet budou hořet, dokud nebude pokoj.“
Všimněte si opět zmínky o Tofet, „místo ohně“. Izajáš o Tófet takto hovoří také v Iz 30:33, když varoval proegyptskou stranu mezi Židy (tj. ty, kteří důvěřovali spíše Egyptu, že je zachrání před Babylonem, než Bohu) před ohnivým soudem, který na ně přijde. V Jer 19:11-14 Jeremiáš takto vyřkl rozsudek Babylonu nad Jeruzalémem v údolí Hinóm: „Domy Jeruzaléma a domy judských králů budou poskvrněny jako místo Tofet, a to kvůli všem domům, na jejichž střechách pálili kadidlo všem nebeským zástupům a vylévali oběti úlitby jiným bohům.“
Z těchto pasáží vidíme, že pro Židy údolí Hinóm neboli Tofet, z něhož vznikl novozákonní pojem Gehenna, znamenalo místo spáleniště, údolí porážky a místo katastrofálního ohnivého soudu. Tak Thayer ve svém Řecko-anglickém lexikonu Nového zákona o Gehenně říká: Gehenna, jméno údolí na severovýchodě od Jeruzaléma…, které se tak nazývalo podle křiku malých dětí, jež byly vrženy do ohnivé náruče Molocha, tj. modly mající podobu býka. Židé si toto místo poté, co král Joziáš tyto hrůzné oběti zrušil (2.Kr 23:10), tak zošklivili, že do něj házeli nejen všelijaké odpadky, ale dokonce i mrtvá těla zvířat a nepohřbených zločinců, kteří byli popraveni. A protože ke strávení mrtvých těl bylo vždy zapotřebí ohně, aby se hnilobou neznečistil vzduch, vzniklo místo, kterému se říkalo Gehenna.
Gehenna je tedy vlastní jméno onoho údolí, dle jeho původu (údolí synů Hynnomových). Nazývalo by se tak i bez ohledu na to, zda tam někdy docházelo k modloslužbě, spalování nebo vyhazování odpadků. Což, jak z výše uvedených míst vidíme, se na tomto místě dělo.
Edward William Fudge o historii údolí Hinnom říká: Údolí neslo toto jméno přinejmenším již v době, kdy byl napsán Jozue, ačkoli o jeho původu není nic známo. Bylo místem obětování dětí Molochovi za dnů Achaza a Manasese. To mu vysloužilo název „Tofet“, místo odplivnutí nebo místo nenávisti. Tento „Tofet“ se možná stal obrovskou hranicí pro spalování mrtvol za dnů Ezechiáše poté, co Bůh během jedné noci pobil 185 000 asyrských vojáků a zachránil Jeruzalém (Iz 30:31-33; 37:26). Jeremiáš předpověděl, že bude naplněn až po okraj mrtvolami Izraelitů, až je Bůh bude soudit za jejich hříchy (Jer 7:31-33; 19:2-13). Josefus Flavius uvádí, že stejné údolí bylo zavaleno mrtvými těly Židů po římském obléhání Jeruzaléma kolem roku 69-70 n. l. Joziáš v rámci své zbožné reformy znesvětil toto odporné údolí (2.Kr 23:10). Dlouho před Ježíšovou dobou se údolí Hinnóm zaškatulkovalo s konotací všeho, co je „odsouzené, neužitečné, zkažené a navždy zavržené“. (Edward William Fudge, The Fire That Consumes [Houston: Providential Press, 1982], s. 160.)
Toto je třeba mít na paměti, když čteme Ježíšova slova. Když užívá slovo Gehenna, odkazuje na toto fyzické místo uvedené ve Starém zákoně.
Omluvte případnou kvalitu překladu. Citované pasáže jsou buď přeloženy, nebo použity z českých překladů. Originální článek naleznete zde >>
