Učení o věčném posmrtném utrpení

Každý Izraelita, který vyšel z Egypta, musel být plně obeznámen s univerzálně uznávanou doktrínou včetně budoucích odměn a trestů. Mojžíš tyto odměny a tresty sepsal v pasáži, kterou známe pod názvem „Požehnání a prokletí“ (Deuteronomium 28). Pokud si tuto, v celém Zákoně velice zásadní, kapitolu pozorně přečtete, nenajdete ani slůvko o jakékoliv posmrtné odměně či trestu. Vše se vztahovalo jen a pouze na přítomný život na zemi.

Joseph Henry Thayer poznamenává: „Kdyby Mojžíš věřil, že doktrína posmrtné odměny a trestu je z Boha, kdyby věřil v nekonečné utrpení, jako osud bezbožných po jejich smrti, a přijal to jako zjevení z nebe, mohl by to před Izraelci zamlčet? Mohl by se odvážit toto téma před Izraelci skrýt? Případně tak hrozné a zásadní téma prostě přehlédnout? A pokud ano, jaký by k tomu měl motiv? Nemohu si tedy představit markantnější důkaz, že učení o věčném posmrtném utrpení není z Boha. Mojžíš dobře věděl odkud přišlo toto monstrózní dogma. Dost toho viděl v Egyptě, ve veškeré egyptské moudrosti a jejích krutých pověrách, kterým byl v mládí vyučen, a proto to vyhodil, tak jako i všechny ty ohavné modly, a falešné a nečisté věci.“

Joseph Henry Thayer (7.11.1828 – 26.11.1901), americký biblista, autor Řecko-anglického lexikonu Nového zákona.