Můžeme Bibli opravdu rozumět? (33)
Nacházíme se opravdu na vrcholu celých Izraelských dějin. Chystalo se spojení Jižního a Severního království, vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých, otevření a vstup do království nebes. Pavel to věděl, Pavel to učil a Pavel to očekával. Nechal se kvůli této naději Izraele spoutat a soudit. Rozpoznal čas a naplnění proroctví. Jeho vize byla jasná. Stejně jako potopa přišla za dnů Noe, která změnila věky, chystá se to i teď. Noe a jeho rodina jako ostatek z Jižního království, zvířata z celé země – severní rozptýlený Izrael ze všech národů, Archa – Kristus (shromáždění do Krista, ke Kristu), záplava – konec a zničení starého chrámového systému, skrze zástupce rozličných národů.
Celá 11-tá kapitola epištoly Římanům se tomu pečlivě věnuje a rozšiřuje celkový obraz. Ptá se „Jsou všichni z Jižního království zavrženi? Jistě ne.“ Vždyť i Pavel byl jedním z nich. Stejně jako Eliáš si myslel, že by snad mohl být sám, i tenkrát zůstal ostatek věrných. Přesto však mnoho z Jižního království zůstalo zatvrzelých. A znovu cituje místa o jejich zaslepení, jak o tom píše Izaiáš a David. Ovšem ihned dodává, že to klopýtnutí se může rychle napravit.
Protože právě tím, že zvěst o Kristu svolává ze všech národů Severní Izrael, působí na Jižany efektem žárlivosti, což ve finále u některých vede k přijetí Krista. Vždyť Jižanským odmítnutím se mohlo naplnit smíření jak pro celý svět, tak pro Severní Izrael. A není žádný důvod se domnívat, že by se teď Seveřané nad nimi mohli vytahovat. Vždyť obrácení mnohých Jižanů ještě na poslední chvíli přinese jedinečný efekt – vzkříšení z mrtvých.
My dnes víme, že se to stalo přesně ve chvíli, kdy Cestius Gallus v AD 66 byl poražen a odtáhl od Jeruzaléma. V tu chvíli se mnoho Jižanů rozpomnělo na slova Ježíše a Zachariáše. „V onen den stanou jeho nohy na Olivetské hoře, ležící východně před Jeruzalémem. Olivetská hora se tehdy rozdělí vedví, takže od východu na západ vznikne širé údolí; polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih. Tímto mým horským údolím budete moci utéci, neboť se potáhne až k Acalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uziáše. A tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.“
Přišlo vzkříšení, hora, jako představitel Zákona a starého systému, musela ustoupit před odhalením Krista. On svou nohou rozdrtil Starou nefunkční horu, aby bylo možné utéct do Nového systému. Do archy, Krista samého.
