Píseň Mojžíšova a píseň Beránka (3)
Poslední slova Mojžíšovy písně jsou zaslíbením, že Bůh „vykoná smíření za svou zemi a lid“. To je významný slib, protože usmíření pro Boží lid není nic jiného než oběť vlastního Božího Syna, Ježíše Krista. „Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v něm a skrze něj se sebou smířit vše. Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil tomu, co je na zemi i na nebi.“
Petr však potvrdil, že Izrael neměl omluvu za to, že neuznal Ježíše jako svého Mesiáše. „Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
Poté je vyzval k pokání a nabídl jim odpuštění!
Odmítnout činit pokání znamenalo záměrně souhlasit s vraždou nevinného Ježíše, a tím zůstat pod prokletí krve („Krev jeho na nás a na naše děti“ a také, …„na vás padne všechna vylitá krev od Abele až po Zachariáše“) Zůstat v tomto systému znamenalo zůstat v systému, který jim nabízel pouze smrt a zničení. Mohli zemřít Zákonu tím, že vstoupili do Ježíše, svého Krista, nebo mohli zůstat pod Zákonem a podle Zákona zemřít.
Volba byla jednoduchá, „čiňte pokání a nechte se pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů“ nebo čelit jisté smrti a soudu od Boha za prolití nevinné krve. A tak Petr vyzval své posluchače: „Zachraňte se od tohoto zvráceného pokolení“.
Petrova slova odrážejí zprávu v Mojžíšově písni o generaci, která byla nazvána generací posledních dnů Izraele „pokolením pokřiveným a zvráceným“. Petr jim říkal, že naplnění Písně je na nich! Byli ve skutečnosti „posledním pokolením“, ve kterém Bůh „pomstí krev svých svatých a vykoná smíření za zemi, lid“.
Jan řekl, že po zazpívání Mojžíšovy písně v nebi viděl, co byl nakonec Boží soud nad odpadlým Izraelem. „Potom jsem na nebi uviděl jiné znamení, veliké a předivné: sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv. Potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřel chrám stánku svědectví. Z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran, a byli oblečeni běloskvoucím plátnem a na prsou byli přepásáni zlatými pásy. Jedna z těch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých číší plných hněvu Boha živého na věky věků. Chrám se naplnil dýmem od Boží slávy a od jeho moci; nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se nevykoná sedm ran těch sedmi andělů.“
Když spojíme Píseň Mojžíšovu, Ježíšovo učení v Matoušovi 23 s Petrovým kázáním a se zbytkem svědectví NZ, důkazy jsou ohromující. Ježíšova generace byla generace, kterou předpověděl Mojžíš v Písni. To potvrzuje i skutečnost, že Píseň je v Novém zákoně několikrát přímo citována v souvislosti s pronásledováním svatých a se zaslíbením, že přijde, brzké, ospravedlnění při příchodu Páně.
„Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“
„Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha! Už velmi, velmi brzy přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se. Můj spravedlivý bude žít z víry, odpadlík je mi však z duše protivný.“
„Potom jsem uslyšel mocný hlas velikého zástupu v nebi: Haleluja! Vítězství, sláva i moc našemu Bohu! Pravdivé a spravedlivé jsou jeho soudy, neboť odsoudil tu velikou nevěstku, která svým smilstvem zkazila zemi, a pomstil krev svých služebníků, kterou měla na rukou! A znovu opakovali: Haleluja! Její dým stoupá na věky věků.“
Jak Píseň předpověděla, v poslední generaci Izraele byla pomstěna krev svatých a byl vynesen soud nad jejich vrahy.
Beránkova píseň je pro nás Ježíšovým vítězstvím, které dává dědictví života, královské postavení, ospravedlnění a oslavení a vykoupení v dokončeném díle. Jedna píseň skončila jeden věk, ale druhá začala věk další. Chvála Bohu, zní nová píseň.
