Jak církevní nauky mohou ovlivňovat naše vnímání těla a vlastní hodnoty. Sexualita je přirozenou součástí lidského života. V mnoha náboženských prostředích však je považována za hřích, něco, co člověka vzdaluje od Boha. Tyto nauky měly silný vliv na to, jak lidé vnímali vlastní tělo, sexualitu a sebe jako celé bytosti. […]
Jedna z nejbolestivějších zkušeností, kterou lidé popisují po letech v církvi, je ta chvíle, kdy si uvědomí, že přátelství, které žili, nebylo skutečné. Že ti, kdo jim volali, psali nebo je zvali na kávu, měli od začátku v hlavě „vyšší cíl“ – přivést je k Bohu. To není přátelství. To […]
Dlouho jsem žil v prostředí, kde byla modlitba odpovědí na každý problém.Cítíš vinu? Modli se víc.Jsi unavený? Modli se intenzivněji.Nevidíš výsledky? Přidej půst a modli se ještě víc. Často jsem i já takové výzvy dával druhým. Byl problém? Řešení bylo jasné — modlitba.Ale zpětně vidím, jak často to byla jen […]
Většina rodičů cítí tlak být lepší, než ve skutečnosti jsou. Ať už ten tlak přichází z rodiny, společnosti, nebo z vlastního nitra, vede k neustálému pocitu selhání. Myšlenka „musím být dokonalý rodič“ nás paradoxně vzdaluje od dětí – začneme hrát role, místo abychom s nimi byli skutečně přítomní. Děti ale […]
Mnoho rodičů cítí tlak – „Měl bych své děti milovat bezpodmínečně.“ Jenže jakmile přijdou chvíle hněvu, únavy nebo frustrace, objeví se pocit selhání. Láska pak vypadá jako ideál, který musím neustále dokazovat. Jenže skutečný vztah není měřitelný podmínkami ani ideály. Stačí, že tu je – i s frustrací, i s […]
Ne radost. Ne smutek.Ani blízkost. Ani dálku. Dřív jsem z toho panikařil.„Je něco špatně?“„Zas jsem se vzdálil?“„Bůh mlčí – co jsem udělal?“ Dnes už ne. Dnes vím, že i necítění má své místo.Že Bůh nemizí s emocí.A pravda není v náladě. Je ticho. Žádná výpověď o vztahu.Jen ticho.Jako ráno, než […]
Možná znáte, když se z každé události – každé myšlenky, každé emoce, každé situace – automaticky dělá duchovní záležitost. „To, že jsi unavený, je duchovní útok.“„To, že tě bolí záda, je důkaz duchovní nedůvěry.“„To, že jsi smutný, znamená, že jsi odpadl od Ducha svatého.“„To, že máš pochybnost, je pýcha nebo […]
Církev často vytváří prostředí, kde se o psychických nemocech nemluví..Není to téma.Ale všichni „vědí“, co se sluší a nesluší. Léky?Nikdo to nahlas neřekl, ale bylo jasné, že jsou znamením selhání.Když se někdo léčil, lidé se na něj dívali jinak.Jako na toho, kdo „nedůvěřuje Bohu dost“.Jako by se mu na čelo […]
Určitě znáte jedno z Ježíšových rčení: „Neházejte perly sviním.“ Toto rčení v podstatě znamená: „Nesdílejte sebe – svou pravdu, svůj život, svůj příběh… cokoli, co má pro vás hodnotu a je pro vás důležité – s těmi, kteří to nechtějí nebo nedokážou ocenit.“ Pošlapou to! Ne nutně ze zloby, nenávisti […]
Někdy prostě nevíš. Nevíš, co chceš. Nevíš, co si přeješ, kam jít, co změnit, co si nechat. A i když bys měl mít jasno – nemáš. Okolí ti dává rady. Tvůj vnitřní hlas mlčí. Nebo mluví tolik, že se nedá poslouchat. A do toho ten starý program v hlavě:„Přijít na […]
Nejvíce ovlivníme druhé tím, že je ovlivňovat přestaneme. Tím jim dáme prostor, aby mohli být sami sebou, aby mohli nalézt sami sebe. Protože bez nich samotných se v jejich životě stejně nic neudá a nezmění. ŽIVOT nespočívá v omezení, ale osvobození.
Modlitebník: „Pane, chci být víc jako Ježíš!!“ Bůh: „Jako Ježíš uzdravovat?“ Modlitebník: „Amen!“ Bůh: „Jako Ježíš křísit mrtvé?“ Modlitebník: „Amen!“ Bůh: „Jako Ježíš vyhánět démony?“ Modlitebník: „Amen!“ Bůh: „Jako Ježíš milovat svět?“ Modlitebník: „Ame…ehm“ Bůh: „Jako Ježíš neodsuzovat druhé?“ Modlitebník: „co?“ Bůh: „Jako Ježíš vydat sám sebe za druhé?“ Modlitebník: […]
Kdyby Ježíš dnes vstoupil do kostela, asi by si mnozí raději rychle hledali verše na obranu, než aby mohli jeho slova snést. Proč? Protože Kristus nebyl ten, kdo přišel založit „křesťanství“. Přišel uzavřít smluvní příběh – dovést ho do cíle, aby mohl zaniknout. A tím umožnil zjevení pravdy, která tu […]
Když se člověk oddělil od vědomí jednoty, začal se ptát: „Co mám dělat, abych se zalíbil Bohu?“ A právě v tomto vnitřním zmatení přichází zákon – ne jako krutý trest, ale jako berlička pro mysl, která přestala vidět světlo uvnitř. Zákon jako „vychovatel“ (ne spasitel) Pavel to shrnuje trefně: „Zákon […]
V srdci příběhu stvoření stojí dva stromy: strom života a strom poznání dobra a zla. Nejde o botaniku, ale o hluboký duchovní obraz dvou způsobů vědomí – jednoty a oddělení. Právě zde začíná příběh člověka tak, jak ho vnímá celé Písmo: jako cesta ze ztráty domova zpět do plnosti života. […]
